Články

Spíte dobře? Připravili jsme pro Vás články, které Vám nedají spát.

Inkluzivní design pomůže babičkám i vašim zákazníkům

8. 4. 2011 | Tomáš Kafka

Už jste někdy slyšeli o inkluzivním designu? Víte, že se jedná o málo známý přístup, jak vylepšit použitelnost webových stránek? Chcete zjistit, co mají společného inkluzivní design a myšlenka “velké války vyhrávají malé bitvy”? Díky článku mimo jiné poznáte, jak snadno se můžete stát znevýhodněným uživatelem.

Sdílejte článek: del.icio.us RSS
Začneme zlehka

“Webové stránky musí být přístupné i pro znevýhodněné uživatele", hlásají odborné články. Připadá vám to jako zbytečný luxus a plýtvání rozpočtem? Dnes vás přesvědčím, že investice do použitelnosti má mnohem větší dopad, než si myslíte. Inspirací pro mě byly nejen vlastní zkušenosti, ale rovněž výborná série Inclusive design (část 2) od Bruce Tognazziniho – bývalého interakčního designéra Applu a současného konzultanta pro Nielsen Norman Group.

Každý váš návštěvník je (někdy) handicapovaný

Klasická představa tvůrců stránek je, že handicapovaných uživatelů přichází na web jen několik málo procent, a tak se nevyplatí pro ně optimalizovat. To ale není úplně pravda. V jistém slova smyslu jsme občas znevýhodněni všichni.

  • V dětství máme příliš malé ruce na používání myši a navíc bojujeme s koordinací pohybů i schopností číst. S rukou v sádře zase zjistíte, že klikat myší se stisknutým “shiftem” není banální záležitost.
  • Po “veselém” pátečním večeru mnoho lidí (ne)překvapí snížení motoriky a schopnosti jasně uvažovat. Někteří dokonce přijdou na to, že i čtení oblíbeného desetibodového písma jim činí potíže.
  • Nemusíte být neopatrní s cirkulárkou, abyste zjistili, jaké je být jednoruký. Stačí, když potřebujeme něco vyřídit s klientem na telefonu. V takovém případě nám brzy dojde, že zkratka Ctrl + F6 pro vytvoření nové rezervace není dobrý nápad.
  • Zahrádky, terasy i další prosluněná místa vás na chvíli mohou proměnit v poloslepé uživatele. A pokud není text stránek zobrazen velkým písmem na kontrastním pozadí, nemáte šanci ho přečíst.
  • Něco podobného zažijete, až se po celodenní práci s počítačem pustíte do rezervace vysněné dovolené na Kanárských ostrovech. Pokud tvůrce webu zapomněl na použitelnost, uvidíte místo textů na stránkách cestovní kanceláře jen rozmazané řádky.
  • Spoustu zábavy si užijete také v jedoucím autobuse na autodromu Praha–Brno. Stačí navštívit web, který nabízí vyjíždějící dvojúrovňové menu s dvaceti drobnými položkami.

Jak sami vidíte, mezi handicapované uživatele se občas zařadí každý z nás.

Mysl v tom jede také

Internetové stránky mají svá omezení stejně jako lidská mysl. Podle jednoho z nejcitovanějších výzkumů v psychologii dokážeme v paměti najednou udržet jen 7 (± 2) věcí. Jakmile si naši pozornost vyžádá něco dalšího, jednu z těch předchozích pravděpodobně zapomeneme.

Zkuste si nyní zapamatovat pětimístné číslo:
78 325
Podařilo se? A co sedmimístné?
6 348 621
Nakonec se pokuste uložit do paměti tohle:
721 542 152

Tady už začínají problémy, že? To samé mimochodem platí i o faktech, obrázcích, konceptech nebo slovech.
Jak se to týká návrhu webu? Objednávku v e-shopu, kde je třeba udržovat přehled o sedmi položkách z předchozích obrazovek, dokončí asi málokdo. Většinou totiž lidé dělají v jeden moment tři různé věci a přemýšlí o několika dalších. Na objednávku v internetovém obchodu tak běžnému uživateli zůstává v hlavě kapacita cca na dvě položky. Jako další příklad mohu uvést prohlížení webů z mobilu. Návštěvníka stojí velké úsilí sledovat, ve které části stránky zrovna je a co už zadal mimo aktuální pohled. Navíc možná jede autobusem, kde má rozptylujících podnětů dost a dost. Pokud takovým uživatelům nezjednodušíme použití webu, budou potřebovat hodně velkou motivaci, aby na stránce dokončili to, kvůli čemu přišli.

“Moji návštěvníci přece nejsou hloupí”

Vývojáři a webdesignéři většinou navrhují weby pro sebe. Vědí, kam vede daný odkaz, a pamatují si, jak vypadalo předchozích pět stránek. To samé očekávají i od uživatelů. Nejsou přece žádní hlupáci…Nejsou, ale věnují se jiným věcem. Konverzují s kolegou, telefonují s klientem nebo třeba přemýšlí, co si zítra sbalí na dovolenou. Váš web proto nikdy nebude mít jejich plnou pozornost. Pokud si tedy za modelového uživatele (neboli personu) zvolíme roztržitého staříka, co má každou ponožku jinou, na svetru nosí tričko, nepřečte desetibodové písmo a myší se netrefí na drobnou ikonku, nebudeme daleko od pravdy. Udělejme web i pro něj a bude se dobře používat každému.

Úspěšný design pro všechny

Před dvaceti lety napadlo jistou začínající firmu zaměřit svůj sortiment na spotřebitele trpící artritidou. Jaký byl problém zákazníků? Bolest. Jak lze tento problém řešit? Nástroji, jejichž měkčená držadla nabízí širokou oblast úchopu a ulehčují tak zaníceným kloubům. Zmíněná společnost se nakonec rozhodla vyrábět kuchyňské náčiní. Tuto řadu pojmenovali “Good grips” a svou firmu OXO  . Co se ale stalo v obchodech? Pohodlná a ergonomicky tvarovaná držadla výrobků Good grips padla do ruky nejen pacientům s artritidou, ale i milionům dalších zákazníků. Společnost OXO se tak dočkala nečekaně velkého úspěchu. Široké praktické držadlo v současnosti mimochodem nabízí třeba škrabka na brambory z Ikey.

Přístup, který jsem vám právě popsal, se nazývá inkluzivní neboli univerzální design  . Zjednodušeně řečeno je to design, který myslí na specifické potřeby znevýhodněných uživatelů a přitom ulehčuje práci i ostatním. Často se nejedná o radikálně odlišné zpracování ani zcela inovativní nápad. Stačí svést “malou bitvu” a možná se zavděčíte (skoro) všem návštěvníkům.

Co mají škrabky na brambory společného s webovými stránkami?

I na internetu můžeme pozorováním znevýhodněných skupin uživatelů zjistit věci, které v menší míře způsobují problémy také ostatním zákazníkům vaší firmy. Z českých odborníků se tomuto tématu věnoval Adam Fendrych v článku Postřehy z testování s "babičkami", kde popisuje testování webu se staršími uživatelkami. Myslím, že některé závěry vás minimálně překvapí.

  • Skrolování bez kolečka
    Účastnice testování posunovaly stránku klikáním na malé šipky posuvníku na okraji prohlížeče.
  • Co není vidět na obrazovce, neexistuje
    Když se uživatelky přesunuly na spodní část stránky, nemohly najít nákupní košík, který byl v záhlaví.
  • Zpátky se vrací tlačítkem zpět, nikoli odkazem na webu

“Babičky” využívaly tlačítko zpět častěji než navigaci na webu. Tento button pro ně zkrátka byl ostrůvkem jistoty v moři chaosu. Z toho vyplývá jasný závěr – nerozbíjejte návštěvníkům tlačítko zpět. Trochu smutným faktem je, že rada “Don't break the back button” byla na prvním místě studie The Top Ten Web Design Mistakes již v roce 1999. Od té doby se situace kvůli štědrému nasazování špatně promyšlených Javascriptů a Flash animací spíše zhoršila. Nemalé problémy mohou uživatelům způsobit také javascriptové záložky. Přitom stačí použít implementaci  , která návrat tlačítkem zpět podporuje (viz demo  ), a máte po starostech.

  • Odkazy s textem vyzývajícím k akci fungují lépe
    Uživatelkám při testování nestačilo, že jsou odkazy modré a podtržené. Posuzovaly i jejich text. Pokud nevyzýval ke kliknutí, často jej ignorovaly. Drobný rozdíl mezi odkazy “Košík” a “Zobrazit košík” tak může mít velký vliv na celkovou úspěšnost stránek.
Otevřete svůj web pro všechny

Uvedené problémy se netýkají pouze starších návštěvníků. Prakticky každý uživatel, který nevnímá internet jako cíl, ale jako prostředek, se naučí nutné minimum k přežití. A pokud úspěšně odpoví na e-maily (nakoupí v e-shopu apod.), nemá důvod své počítačové schopnosti zlepšovat. Nezapomínejme na to a navrhujme weby, se kterými je radost pracovat – třeba i s (dočasným) znevýhodněním. Odměny v podobě nových zákazníků se dočkáte dříve, než si myslíte.

Sdílejte článek: del.icio.us RSS
Vaše názory