Články

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Power of Humility od čtyř amerických autorů (Charles a Barbara Whitfield, Russell Park a Jeneane Prevett). Zaujala mne jednoduchá a logická teorie trojúhelníků.

Idyla všedního dne

Ukažme si to na příkladu firmy. Zjednodušme si firmu podle pozic na šéfa, managera a pracovníka. Pro fungující a vyrovnaný systém je třeba, aby měl ve struktuře každý své místo a cítil se v něm dobře. Šéf s úsměvem drží kormidlo, manager má procesy pod kontrolou a pracovník do firmy chodí rád. Tuto idylu však zvenku naruší partička skládající se z Dokonalého produktu, Pokud možno hned a Pokud možno levně. Tento tlak může narušit vnitřní rovnováhu a my se tak dostáváme do Prvního trojúhelníku:

 

Pronásledovatel, zachránce a oběť

V tomto modelu se můžeme uchýlit do některé z následujících rolí.

Pronásledovatel posuzuje, manipuluje, domáhá se výsledků z pozice moci, nekonstruktivně a bez nabídnutí podpory. Říká: „Zítra to chci mít hotový a je mi jedno, jak to uděláš!“ Nemusí to být jen šéf, často „pronásledujeme“ sami sebe či své spolupracovníky.

Oběť propadá bezmocnosti. Nestíhá a je zavalena spoustou práce. Samozřejmě je to chyba těch druhých. Velmi oblíbená role, protože se zodpovědnost přesouvá na jiné.

Zachránce zná na vše řešení a cítí se nepostradatelný. Má pocit, že bez něj nic nejde. Může hrát koaliční hry s pronásledovateli i oběťmi. Jeho podpora je zdánlivá a založená na touze po moci či vděku.

Tento trojúhelník je systém vzájemné závislosti. Je postavený na manipulaci, soutěživosti a koalicích. Soustředí se na výkon, nezabývá se potřebami a podmínkami účastníků. Jako systém funguje, ale je vyčerpávající a z dlouhodobého hlediska nezdravý.

Vystačíme si sami

První trojúhelník se nemusí aplikovat na celou firmu. Často si všechny role prožijeme sami se sebou. I několikrát za den. Můžeme začít po ránu pronásledovatelem: „Jestli tu prezentaci nepřipravím do oběda, tak jsem ztracen!“ Na oběd už ani nejdeme, protože nám jako oběti není dobře: „Jsem ztracen! Hodili to zase všechno na mě!“ Sebevědomí a pocit exklusivity si spravíme v roli zachránce, zatímco ostatní obědvají: „Zase makám sám. No, stejně to dělám nejlíp. Beze mne to tady opravdu nejde!“

Do těchto rolí se můžeme dostat ve vztahu k sobě, ke kolegům, ale i ve vztazích s klienty a dodavateli. Pro mnoho lidí je obchod bitevní pole, ve kterém se ostré lokty, manipulace a vychytralost rozhodně vyplácí. V praxi se naštěstí setkáváme s lidmi, kteří preferují pozitivnější přístupy.

Vědomí celku

Pokud chceme fungovat lépe ve vzájemných vztazích, můžeme změnit přístup a vytvořit Druhý trojúhelník:

 

Stále se snažíme splnit požadavek Dokonalý produkt, Pokud možno hned a Pokud možno levně. Stále se zaměřujeme na výsledek. Ale k cíli se dobíráme jiným způsobem.

Pronásledovatel může být Ten, kdo motivuje. Říká: „Zítra je deadline. Co potřebuješ, abychom to stihli?“

Oběť se jako Ten, kdo je posílen chopí odpovědnosti a řeší úkoly konstruktivně: „Do zítra zvládnu tohle, ale s tamtím bych potřeboval pomoci.“

Zachránce přispěje a stane se Tím, kdo posiluje. Zapojí se: „Napadlo mě, že by se ti k práci mohlo hodit toto a toto.“

Oproti prvnímu systému je tento založen na spolupráci, partnerství, loajalitě a sdílení. Je to model spoluodpovědnosti a vzájemné podpory. Propojuje vztahy a ovlivňuje každého člena – firemní úspěch je i můj úspěch a obráceně.

Rozhlédnutí

Druhý trojúhelník není utopie. Je to realita, ke které se můžeme (více či méně) přibližovat. Stačí vyjít z úzkého prostoru osobních zájmů, úkolů, starostí a rozhlédnout se kolem sebe. V jaké pozici se nacházíme? Máme stejný cíl jako firma? Pracujeme naplno? Pokud ano, vydejme se efektivnější a zdravější cestou Druhého trojúhelníku.
I když to není vždy snadné, vynaložené úsilí se vrátí. Vynahradí jej spokojení klienti, motivující šéfové, posilující manageři a zodpovědní pracovníci.