Články

V souvislosti s tématem typografie na webu si sám nemohu vzpomenout, že bych byl na základní škole důkladně prozkoušen z rozdílu mezi rozdělovníkem a pomlčkou nebo slyšel cokoliv o nerozdělitelných mezerách. V době mého mládí ještě neexistovala počítačová sazba, fungovala jen ta profesionální (na kterou se studovala střední škola). Co jsme čínským perem napsali, to jsme svým učitelům odevzdali (díky Bohu za „Zmizík“!). Protože však dnes všechny své texty (snad kromě dopisů přátelům) zadáváme přes klávesnici, a tyto texty čte často více osob než jen náš shovívavý učitel, nepoměrně více záleží na tom, abychom v psaném projevu chybovali pokud možno co nejméně. Proto se pravidla zde obsažená určitě hodí nejen pro Vás a všechny editory Vašeho webu, ale obecně pro jakoukoliv tvorbu textů na počítači.

O čem bude řeč

Nebudeme Vás však obtěžovat kompletním přehledem všech úskalí typografie a gramatiky. Výběr jsme zúžili jen na některé, z našeho pohledu ty nejčastěji se opakující a zároveň velmi snadno odstranitelné chyby a chybičky. Pokud si však nebudete ani tak jisti, jak co správně napsat, a potřebujete najít odpověď na svou otázku „ihned“, napište nám, rádi poradíme. (Na konci seriálu uvedeme seznam tištěné a webové literatury k tématu.) Dále v textu najdete několik základních designérských tipů, jak své texty zpřehlednit a očistit od stylů, které se nám při tvorbě dokumentů samy nabízejí díky často diskutabilním funkcím textových editorů.

Vkládání znaků

Některé z níže uvedených pravidel bude vyžadovat napsání znaku (znaků), který nelze zadat přímo z klávesnice. K tomu poslouží aplikace Mapa znaků. Pokud nevíte, kde ji najdete, tak klikněte vlevo dole na ikonku START a vyberte —> Programy —> Příslušenství —> Systémové nástroje —> Mapa znaků. (Ukázku Mapy znaků najdete v pojmu .OTF.) Pro další zrychlení své práce se pokuste zapamatovat si klávesovou zkratku, která se po ťuknutí na znak v Tabulce znaků vpravo dole ukáže. To je však zároveň určitě faktor, který nás všechny od správného psaní odrazuje: nenaučíme-li se potřebné znaky rychle vkládat přes klávesové zkratky, těžko budeme pokaždé hledat „Tabulku znaků“ a kopírovat znaky z ní. (V tom byla jedna z výhod starých  monitorů: daly se obvykle ze stran popsat všemi potřebnými znaky a člověk si je nemusel pamatovat.) Nakolik považujete za důležité psát správně česky na webu a kdekoliv jinde – to víte jen Vy. Jako útěchu můžete brát jistotu, že alespoň ty nejčastěji používané klávesové zkratky se Vám rychle zažijí. A že lidé, kterým na češtině z nějakého důvodu záleží, Vaši snahu o korektní psaní určitě ocení.

Myslím, že s mnoha zde uvedenými pravidly je to podobné, jako když jdete do prodejny s uzeninami. Také se Vás tam stále dokola ptají, zda chcete párek, nebo nožičku, popřípadě zda dvěma párky nemyslíte dvě nožičky, ale čtyři…? Když se nad každým z těchto pravidel autor zamyslí, uvědomí si, jak jsou vlastně logické a ve své podstatě jednoduché. Stejně jako když chci párek, tak chci prostě párek. Tedy s chutí se do chyb společně zakousněme:

Uvozovky

České uvozovky se píší bez mezer rovnou k příslušnému textu, nebo výrazu. Představíte-li si je jako dvě malé číslovky, tak v češtině používáme na začátku uvozovaného textu dvě malé devítky dole (99) a na konci dvě malé šestky nahoře (66). Jestliže potřebujete použít uvozovek v již uvozené větě, použijte doplňkových ,  ‘. Pro úplnost je potřeba zmínit třetí, méně častý tvar » «, obvyklý spíše při sazbě knih, básní nebo příležitostných tiskovin, jakými jsou svatební oznámení apod. Jiné varianty uvozovek jsou však nesprávné, resp. mohou být správné v jiných jazycích, ale ne v češtině. Rozhodně však nedoporučuji „dobrou vůli“ – nahrazovat uvozovky kupř. dvěma čárkami. Při zalomení textu na další řádek Vám polovina takové „uvozovky“ může zůstat na předchozím řádku.

Vůbec jednou z nejrozšířenějších chyb v souvislosti s uvozovkami je použití tohoto typu uvození – "slovo"–, avšak tento znak znamená míru v palcích, popřípadě časový údaj vteřin (zejména při psaní SMS zpráv je takový znak většinou nedostupný). Někdy za tuto chybu často ani nemůžeme: náš textový editor, e-mailový program nebo redakční systém má prostě nečeské jazykové prostředí jako výchozí nastavení. To se můžeme pokusit přenastavit v příslušných volbách (jsou-li k dispozici).

 

 

 
   

Procento a procentní

Znak pro „procento“ píšeme buďto s mezerou před, nebo bez mezery, pokaždé se tím významně mění význam:

• 20 % znamená „dvacet procent“
• 20% znamená logicky „dvacetiprocentní“

 

Tip webdesignéra: Zpřehledněte odstavce větším prokladem mezi jednotlivými řádky i odstavci. Pro normální běžný text v odstavci používejte minimálně třetinové řádkování (výška 1.3), nebo raději více. Pro oddělení odstavců použijte alespoň dvojnásobné mezery, než je řádkování v rámci odstavce. Obecně v elektronicky publikované sazbě (oproti sazbě časopisecké či knižní) tvořte kratší bloky textů, vkládejte mezi ně mezery, segmentujte, tvořte oddělené celky. Oko se četbou textů na monitoru rychleji unaví, než při četbě knihy, a co „snese“ tištěná stránka, čtenář na internetu většinou přeskočí.  

Časové údaje

Při psaní časového údaje oddělujte hodiny a minuty tečkou, nikoliv oblíbenou dvojtečkou. Ta se používá jen k oddělení sekund od minut, desetiny sekund se od celých sekund oddělují čárkou. V datu pište za číslice vždy tečku s mezerou (správně tedy 20. 6. 2007, chybně 20.6.2007).

Tečky, čárky

Tečky a čárky, stejně jako vykřičníky, otazníky, dvojtečky nebo středníky pište rovnou za slova, bez mezer. Za ně však již mezera patří.

A dvě tečky na konci věty?

Jak však správně napsat tečku za větou, která končí závorkou, jejímž posledním prvkem je například zkratka ukončená tečkou? Příklad: „Na internetu lze zakoupit nejrůznější zboží (knihy, CD, zájezdy apod.).“

Na základě dotazu odpověděli akademici z Ústavu pro jazyk český takto: Tečka v závorce je v tomto případě pouze součástí zkratky „apod.“ a neuzavírá větu. Pravidla českého pravopisu k tomu říkají, že je-li výraz v závorkách součástí výpovědi, píše se tečka až za závorkou, v ostatních případech před ní. Ve Vámi uvedeném příkladě se jedná o první variantu. Správně bychom tedy měli psát – „Na Internetu lze zakoupit nejrůznější zboží (knihy, CD, zájezdy apod.).“

Tip webdesignéra: Nepoužívejte v rámci jednoho uceleného textu více druhů nebo předdefinovaných stylů písma. Velikost základního písma volte takovou, aby se dala přečíst, ale aby zároveň na první dojem nepůsobila jako slabikář.

Pakliže použijete stylování vašeho textu, jak je zhruba naznačeno výše, uspokojíte zcela jistě požadavek Vašeho marketingového ředitele na „strukturovanost“ informací, nicméně pokud zvolíte poněkud decentnější stylování …

… uděláte radost těm, kterým je text určen zejména: čtenářům. Čtenář (silně) pravděpodobně stejně nedekóduje sdělení, která se budete snažit pomocí různých zvýraznění, nebo dokonce zvýraznění zvýraznění zašifrovat. Mnohem pravděpodobněji bude vnímat text jen rozčleněný na velký a malý, popř. tučný či netučný apod. Smícháte-li více těchto způsobů zvýrazňování, přehlednost zmizí a k vidění zůstane pouze vizuální zmatek. Pokud právě to ovšem není Váš výtvarný záměr ;-)

Vy, Vám, Ty, Tobě, Ti …

Podle Pravidel českého pravopisu píšeme tvary těchto zájmen s velkým počátečním písmenem v dopisech k vyjádření úcty, a to ať už se obracíme na jednu osobu, ať jí tykáme či vykáme, nebo i na více osob (tj. v jednotném i množném čísle). Malým písmenem se v dopisech naznačuje soukromý, důvěrný charakter dopisu. Posílám Vám pozdrav je základní, zdvořilý způsob, použitelný i pro osobu (osoby), se kterou (kterými) se blíže neznáme, vhodný i pro úřední korespondenci. Píšeme-li vlastní rodině, můžeme si vybrat mezi formálnějším oslovením Milý dědečku, posílám Ti pozdrav a neformálním Milí rodiče, posílám vám pozdrav z tábora, popř. Milá maminko, zdravím tě z výletu.

Existuje řada typů textů, jimiž se na někoho obracíme, ale které nemají formu klasického dopisu (s datem, oslovením, pozdravem, podpisem), např. text na webových stránkách, otevřený dopis, pamflet, reklamní leták, nabídka služeb ap. O takových textech není nic závazně stanoveno: je na jejich tvůrcích, aby zvážili, zda chtějí vyjádřit zdvořilost, solidnost, formálnost. Osobně považuji „vyjádření úcty“ neznámé skupině lidi („Milí neznámí, u nás se Vám dostane té nejlepší péče“) za poněkud vlezlou a podbízivou snahu o „přeslušnělost“. Pakliže píši pro Vás, který si objednal náš Oranžový zpravodaj, považuji náš vztah autor–čtenář již za důvěrnější a neostýchám se ho použít.

Zkratky

Zkratky slov nebo titulů používejme jen pokud jsou všeobecně známé a ty méně známé raději vždy rozepisujme. Většinou jsou zkratky ukončeny tečkou, která se píše těsně za zkratkou samotnou. Na začátku věty vypadá zkratka vůbec trochu nepříjemně, raději ji tedy pokud možno napište v delší formě. Zkratky politických stran, organizací nebo států tečkou nekončí (KSČ, EU, SRN).

Zvláštním evergreenem (nebo snad hitem?) je neustále se opakující slovo viz s tečkou (viz.). „Viz“ však není ničeho zkratkou, ale je rozkazovacím způsobem slovesa vidět!

Tip webdesignéra: Nezarovnávejte texty do bloku, nebo dokonce na střed, ale doleva. Vyvarujete se tak nepěkných deformací řádků v různých prohlížečích a také oko Vašeho čtenáře to ocení. Samozřejmě kupř. drobné navigační prvky na střed zarovnejte, podpisy autorů jsme rovněž zvyklí hledat na koncích textů spíše vpravo. Ale jde opravdu jen o pár výjimek. 

Troj, čtyř, pětitečky …

Tři tečky (výpustka, trojtečka, elipsa) nahrazují neplynulý text, nedokončené věty, nevyslovené myšlenky... Pište je bez mezery rovnou na konec věty. Někdy však mezera před „trojtečku“ patří, a to když označuje neúplný výčet něčeho (příklad: Bez čeho se určitě vaše auto neobejde: bez kol, volantu, benzínu, …) Za trojtečku již další „poslední“ tečka nepatří, znaky jako vykřičník nebo otazník pište rovnou k ní. Více teček pište jen v případě, že jimi nahrazujete neúplné slovo (kupř. v hádance: Slon má místo nosu dlouhý ch....).

V příštím Oranžovém zpravodaji se znovu zaměříme na další nejobvyklejší chyby a řekneme si něco o: rozdílu mezi pomlčkou a rozdělovníkem (popř. znakem „minus“), znaku pro stupně °, uspořádání seznamů atd.