Naše řešení

Termín bannerová slepota vzbudil pozornost mezi internetovou komunitou již v roce 1998 po zveřejnění studie Banner Blindness: Web Searchers Often Miss Obvious Links  , kterou napsali Jan Panero Benway a David M. Lane. Autoři pomocí několika experimentů prokázali, že návštěvníci nevnímají obsah banneru. Uživatelé dostali za úkol najít na stránce určenou informaci. Pokud byla umístěna v obsahové části webu, neměli problém ji najít. Pokud však byla informace umístěna do bannerů, většina uživatelů ji nebyla schopna nalézt. Až 75 % z nich nebylo schopno najít v banneru relevantní informaci, tj. takovou, která je prokazatelně zajímala. Banner s nerelevantní informací přehlédlo dokonce 80 % uživatelů.

Za povšimnutí stojí fakt, že slepota je pouze jedna z překážek, se kterou se střetává typický banner. Mnoho uživatelů používá programy na jejich blokování a tak je nemají ani možnost ignorovat. Často se rovněž stává, že i v případě návštěvníků, kteří nemají zobrazování bannerů blokováno, nestihnou některé pomalejší reklamní servery přenést banner tak rychle, aby stihnul uživatele oslovit.

Za faktem, že uživatelé bannery přehlížejí, stojí zřejmě přesycenost webových stránek nekvalitně zpracovanými a informačně nehodnotnými reklamními formáty. Nejčastěji tyto neprofesionální výtvory kolují ve výměnných reklamních systémech.

Jedním z důsledků bannerové slepoty je také neustálé uvádění nových netradičních reklamních formátů, na něž uživatelé nejsou zvyklí. Na krátkou dobu taková novinka dokáže vzbudit zájem a dosáhnout vyšší účinnosti.